Vltavarun 2015 okem kapitána

Netradiční myšlenku vyběhnout od pramenu Vltavy do Prahy považuji za skvělý nápad a již delší dobu jsem uvažoval o účasti na této akci. Při seznámení s propozicemi druhého oficiálního ročníku jsme tuto akci prodiskutovali ve firmě a rozhodli se této akce účastnit s plným nasazením. Vzhledem k počtu zájemců z řad známých a zákazníků HSH jsme se rozhodli sestavit dvě družstva. Byl jsem nominován jako běžící kapitán a tak jsem začal sestavovat a doplňovat tým a připravovat sponzorské zázemí. Motem přitom bylo, že super je se zúčastnit, ale vítězství je vítězství.

Když jsme zjistili, že k prvnímu termínu přihlášek 31.1.2015 se již přihlásilo 150 týmů, byli jsme překvapeni, ale tím více nás to inspirovalo k tréninku a hledání optimálního složení týmů a strategie. Počet přihlášených zřejmě zaskočil i organizátory, kteří krátce na to přihlášky uzavřeli, na start se nakonec postavilo 176 týmů. Celou dobu jsme se snažili složit tým tak aby měl šanci uspět co nejlépe. Při hledání optimálního složení týmů jsem se snažil pomáhat i kapitánovi druhého HSH týmu, Petru Bašusovi.

I přes velkou konkurenci jsem věřil na umístění v top ten, ale ambice byly přinejmenším směrem ke stupňům vítězů. Trochu mě zaskočilo, když pár dní před uzavírkou složení týmů nám dva členové onemocněli, nicméně jsme dokázali sehnat více než plnohodnotné náhradníky a na startu jsme tak byli ještě silnější...

Organizátoři startovní pole pouštěli do závodu postupně po malých skupinkách v 15 min nebo 30 min. intervalech od 6 hodiny ranní až do 3 odpoledne. Náš HSH Suunto service point team dostal startovní číslo 169 se startovním časem 14:30. Důležitým faktorem pro úspěch byla příprava a znalost tratě a nutnost předejít bloudění, které hrozilo hlavně v nočních hodinách. Trať byla značena od organizátorů, ale my jsme nic nenechali náhodě. Vzhledem k tomu, že řada členů týmu má zkušenosti s orientačním během, všichni jsme dokázali kontrolovat trasu v mapě a předešli jsme tak nepříjemnému bloudění. Důležité to bylo například při nočním průběhu Českým Krumlovem, kde asi vlivem turistického ruchu bylo značení strhané a precizní práce s mapou byla nejlepším řešením.

ddJako první se na trasu závodu vydala nová posila Petr Soukup, který byl jednou z největších opor týmu. Hned po startu za to vzal a 6člennou skupinu brzo roztrhal. Po prvních 4 úsecích bylo jasné, že budeme bojovat o bednu, pokud někdo hodně nezabloudí či se zraní natolik, že by nemohl dokončit svůj úsek. To se naštěstí nikomu nestalo. Všichni členové běželi svůj úsek pochopitelně na hranicích svých možností, a to se projevovalo v průběžných výsledkách. Většinu času jsme sice byli ve vedení, ale občas jsme se přetahovali s týmem, který startoval půl hodinky po nás bezecke-kondicny-kempy.cz . Nám hrálo do karet, že většina členů týmu jsou orientační nebo trailoví běžci, kterým kopcovitý profil vyhovoval a také výkonnost prvního člena. Na něj by vycházel případný 4. úsek v případě odstoupení některého z členů, kterému jsme se nakonec nevyhnuli. Při horší komunikaci v týmu v nočních hodinách jedna posádka měla problémy stihnout předávku a jeden člen startoval téměř z vozu. Po doběhu úseku hlásil natažené stehno. Vzhledem k tomu, že v tomto stravu by nebyl schopen dokončit třetí úsek v závodním tempu, rozhodl se několik hodin před třetím úsekem nenastoupit. Tím pádem šel po čtvrté na řadu už dost vyčerpaný Petr Soukup, nicméně svoji roli zvládl na výbornou. Tak se 30 minut po jeho doběhu sen stal skutečností. Finišman soupeře v tu chvíli stále ještě běžel, přiběhl až 34minut po našem doběhu.

Organizačně nejnáročnější na Vltavarunu bylo sehnat rychle náhradu za odpadlé členy, kteří vypadli z důvodu nemoci 9dní před závodem. Tomu se při velkém počtu lidí v týmu nejde ubránit, ale náhrady se podařilo sehnat nečekaně kvalitní.

Při vlastním závodě bylo, kromě fyzického výkonu, přesouvání zbylých členů z místa na místo a samozřejmě nedostatek spánku během závodu. Situaci extrémně zkomplikoval fakt, že pořadatelům zcela zhavarovalo online sledování závodních týmů a tak jsme byli odkázání pouze na vlastní hlídání situace. Na každé předávce bylo nutné vyčlenit členy týmu, kteří hlídali odstup hlavního soupeře, který startoval 30 minut po nás. Pochopitelně to způsobovalo větší napětí a časový pres s předávkou. Některé úseky byly kratší než 30 minut a tak jsme museli současně hlídat dvě předávky...

Mám velkou radost, že jsem dokázal postavit tak dobrý tým, nejsilnější ze 176 týmů.  Je to opravdu, opravdu neuvěřitelné.

Díky všem za skvělé výkony!