Vltava run z pohledu cupitána (HSH Polar)

Polar Team

Před dvěma lety jsem o něm ani neslyšel, loni mě zaujal a letos jsem se přihlásil. A o čem že to píšu? O Vltava run (VR). 350 km dlouhém štafetovém běhu z Kvildy do Prahy podél Vltavy.
V něděli jsme ho doběhli a tak hned, jak mě přestaly bolet nohy, jsem hodil na blog pár cupitánských (čti kapitánských) poznatků.
Nejdřív bylo důležité najít vhodné jméno pro team a pak z angažovat 12 spolehlivých cupitalistů (nečti kapitalistů).
Přišlo mi zajímavý se jmenovat po sponzorovi a nejlíp nějak hrozně složitě aby se ostatní už z názvu posadili na zadek. A protože jedinej sponzor, kterého znám a kterej je ochotnej do takovýhle akce jít je Jaromír Háněl, tak jsme se pojmenovali HSH Polar Authorised Servis Team. Jaromír nám ušil pěkný dresy, podpořil nás na startovným a motivoval.
Maximální počet cupitálistů v jednom teamu mohl být 12 a toho jsem využil i já aby každý z nás oběhl přesně 3 úseky a měl dohromady natočeno něco přes 30 km. Základ kvalitního teamu jsem vytvořil z "tvrdého" sparťanského jádra ve složení Dany-Fujda-Mára-Vrabčák, k nim ještě tvrdší Tretra rowdies Peťa - Míša, které dále doplnili bývalý kolegové z Contegu Berglík-Jirka-Tomáš a nakonec nováčci Klára a Štěpán. Všichni jsme se sešli v sobotu na Kvildě kolem oběda a tam jsme zrobili prezenčku a předzávodně se předpřipravili. 

Polar team

A přišel čas na start. Startovalo se ve vlnách po 5 až 7 teamech už od 6:00 ráno, takže než jsme vyběhli my, tak uplynulo 8,5! hodiny a na trati už bylo přes 160 teamů. Před startem jsem měl cupitánský proslov ohledně nastavené taktiky který, jak se později ukázalo, byl úplně na prd, protože hned na prvním úseku jsem to byl já, kdo porušil všechny body

Pokyny
Bod č. 1 - nepřepálit to!
Bod č. 2 - pošetřit síly na další úseky!
Bod č. 3 - držet se plánu

Realizace

Bod č. 1 - na prvním kiláku za 3:26!
Bod č. 2 - na předávce Bučina za 39:30 - předstírám plicní embóli, berou mě křeče a očekávám, že každou chvíli zahynu na totální vyčerpání!
Bod č. 3 - o dvě minuty rychleji než plán!

Ukázalo se, že z pozice kapitána jsem nechtěně určil trend, kterého se zbytek teamu poctivě držel v průběhu dalších 35 úseků a tak nám do spoečného What´s appu chodily po každém úseku zprávy typu:

"Předávka č. 8 - Musíme se vrátit zpátky, Péťa tam nechal plíce! - ale 3 minuty pod plán" a nebo "Předávka č. 5 - Míša zvrací ve škarpě, ale stáhnul 6 minut" nebo "Předávka 11 - Je to bejk ten kluk, zvládl to o dvě minuty rychleji i s kufrem"

Úsek za úsekem jsme se posouvali směrem k cíli a výš a výš výsledkovou tabulí. Noční úseky byly adrenalinové, ty ranní úseky hodně bolely a s postupujícím časem se naše těla dostávala do jakéhosi závodnického transu. I Fujda přestal mrčet a cupital jako stroj, předbíhajíc jednoho soupeře za druhým.
Na některých z nás byl vidět nedostatek spánku ......

as

 

na jiných předávkování kotvičníkem......

sa

 

Není divu, když na trati bylo k vidění i tohle.....

basa

 nic

nic 

Místo toho aby jsme v poklidu docupitali (čti doklopýtali) do cíle začalo se na posledních úsecích tvrdě bojovat o 8-9-10 místo v celkovém pořadí. Jako opravdovou raritku považuju to, že po 26 hodinách závodu jsme na poslední předávce byly 3 teamy v jedné minutě! Bohužel pro nás, soupeři zataktizovali a nasadili rychlé koně, zatímco my jsme vsadili na zkušenost a tak jsme po 26,5 hodinách protnuli cílovou pásku .....

basaa 

.... na konečném 10. místě.

Jako cupitán od přirození musím uznale ocenit celý náš team, protože to nebylo vůbec jednoduchý prásknout si během 24hodin 3 x 10ku na krev, nezabloudit, nezranit se, nepohádat se a neznečistit si oblečení. Taky chci pogratulovat našemu partnerskému teamu HSH Suunto Service Point k celkovému vítězství, to mě opravdu překvapilo a v neposlední řadě díky HSH a Jaromírovi za podporu a motivaci.

VR zanechal dobrý dojem. Trať byla výborně značená (a kdo tvrdí, že ne, ten je pitomec a neumí si nastudovat mapu dopředu), vedla krásnejma zákoutíma, a byla profilově zajímavá (kopce jako prase :-). Pořadatelsky je podle mě 180 teamů na hraně realizovatelnosti, zázemí bylo dostačující, GPS moc nefungovalo a spíše nás (a v cíli i pořadatele) mátlo než pomáhalo. Před závodem mě hodně bavila příprava a logistika, ale to je možná jen moje cupitánská úchylka.

Nejsem si jistej, jestli znova za rok, ale jsem si jistej, že to bylo fajn.

Díky teame

 asab